Dvorečková Cykloškolka
Dvorečková Cykloškolka
Autor: Lenka Horáčková
V pondělí časně ráno, v posledním květnovém týdnu, jsme s osmnácti dvorečkovými dětmi a jejich koly vyrazili za pohybem a dobrodružstvím na jih Čech.
Penzion Pecák nedaleko Kardašovy Řečice u Jindřichova Hradce nám otevřel náruč chvilku před polednem. Kolem dokola lesy plné borůvčí a smrkové vůně, na vodní hladině rybníku Dolní Vydýmač se nořili do vody potápky a poláci, a kromě ticha nás zároveň vítal i hlahol dětí Školky Jednoho stromu, kteří nám celých pět dní dělali společnost ve vedlejší roubence.
Po vypakování asi miliónu zavazadel včetně kol proběhl malý velký boj o postele a kamarády v jednotlivých pokojích a hladoví sportovci zatoužili po pořádném obědě. Jedna vymazlená svačinka z domova už dávno bříška neuspokojovala, a tak jsme natěšení vyrazili otestovat místní kuchyni. Milé paní hospodyně nás hned první den rozmazlily kuřecími stripsy a nekonečnými možnostmi přídavků, tudíž odpočinek, byť po cestě, byl po obědě na místě. Víčka se však klížila pouze nám třem průvodkyním, děti dávaly výrazně najevo, že sezení už bylo až až a testovaly ubytovací zařízení opravdu důkladně.
Po druhé hodině nám stále do oken svítilo jižní sluníčko a tak jsme se jali otestovat kola na místním dvorku. Žádné zásadní vady ovlivňující bezpečí malých cyklistů a cyklistek jsme neodhalily, a tak jsme si dali lekci pravidel včetně názorných ukázek, jak se na kole chovat tak, aby byli všichni v pohodě a ve zdraví a rozjeli jsme se na první cyklo-výletík do místa loňské cykloškolky.
Cestou jsme se těšili na malý vodopád, objevený loni čistě náhodou. K smutku nás všech na nás čekalo sucho a hafo komárů. Ale velké suché kameny jsou vlastně taky dost bezva, což děti záhy zjistily. V kempu Jemčina jsme posvačili a protočili místní dětský kolotoč ostošest. Aby nevyšla Domča z kondice, zapomněla jsem na místě svačinky mobil a Domča si dala sprintík z další zastávky pěkně zpátky. Cesta do našeho domova byla pak už dlouhá a pod hrozbou bouřky. Vše dobře dopadlo, bouřka se odklonila, telefon úspěšně nalezen a my se těšili na dobrou večeři a tvorbu deníčků. Večer proběhla hygiena včetně hledání kartáčků, pyžámek a jiných radostí a dobrou noc jsme si popřáli s Ferdou Mravencem. Pár slziček první večer ukáplo, hezky jsme s Domi a Eli střídaly postýlky a vyprávěly a zpívaly a dodávaly povzbuzení. Nakonec celý dům ztichl a na obloze místo hvězd se začaly kupit mraky.
V úterý se předpověď taktéž vyplnila a lilo od samého rána. Naštěstí většina dětí byla vybavena i do takového nečasu a byť na kola to nebylo, okolí nabízelo krásné místo na hru v dešti i oslavu narozenin jedné cyklistky. Hned za humny jsme natrefili na lány borůvek a tak nadšení bylo veliké. Školka Jednoho stromu se s výběrem dopoledního místa přidala a vyhlásila soutěž o shození kelímku šiškou z průvodcovy hlavy. Účast byla hojná a TOmáš dost dlouho trpělivě držel. Lano a stavění bunkrů byly i v deštivém počasí také velmi populární. Odpoledne jsme vyrazili na pěškovýlet a prozkoumat místní písečnou pláž. Déšť už se k večeru umoudřil a polevil a hra v písku nebrala konce. Dobrá večeře, zapsání a zakreslení zážitků do deníku, pořádná sprcha a kamarád Ferda a děti usnuly dřív, než se jim mohlo začít stýskat.
V polovině týdne nás čekal celodenní výlet do Fantazie - Houbového parku. Kdo tam byl, vykládal nadšeně ostatním, jak moc super to tam je, a tak těšení bylo veliké. Cestu jsme tentokrát pojali jako cíl, užívali si pomalejší tempo, borůvky, lány hříbků a pořádný obědový řízek v chlebu na mezi. I přes táhlý kopec cestou tam jsme dorazili v dobré náladě a děti se vrhly do parku her a zábavy. Určitě vedly hrátky s kuličkami a vodou. Průvodkyně zas měly hrátky s po…… dětmi 😀, neb třetí den už to prostě pustí i zarytý nekakavec mimo domov. Před cestou zpátky jsme se posilnili nanukem a frčeli téměř celou cestu krásně z kopce domů. První krátký úsek byl po silnici místní obcí, spojili jsme tedy síly s druhou školkou, a kdyby nás někdo vzal dronem, tak jsme byli fakt několik desítek metrů dlouhý had.
Tam na nás čekala pláž i s teplou vodou a cákáním se po kolena a Petr, který střídal indisponovanou Elišku. Ta jen silou vůle a Brufenu dorazila v pořádku domů do své postele. Aby toho nebylo málo, byly k večeři úžasné borůvkové knedlíky a přídavky nebraly konce. Velký ňam.
Po večeři a deníčkách se odebrali předškoláci v rámci splnění dvorečkové předškolácké výzvy a jeden statečný malíček ven do pergoly, kde měli přečkat noc venku. Vzhledem k občasným přeháňkám byla jistota střechy nad hlavou nutností. Hvězdičky však viděli i tak, zvlášť ti, kteří nemohli samým vzrušením dlouho usnout. A ráno spali nejdéle z celého týdne! Halt není nad čerstvý vzduch a ranní zpěv ptáků:)
Ve čtvrtek jsme se jako již správní cyklomazáci, co mají všechna pravidla pod kůží, vydali ke starým chráněným dubům a na Karštejn (děti se těšily na Karlštejn:) Duby nás hodně bavily - okýnka a prolézačky, velké větve a houpačky. V tom tichu lesa a ševelení dětí při dopolední svačince nás na obloze 4x překvapily 2 stíhačky a byl to rachot a podívaná. V lese uprostřed ničeho.
Po poledním odpočinku jsme dodělávali s dětmi deníčky, sbírali dřevo na oheň, balili zavazadla - největší výzva z celého týdne - myšleno pro průvodce 😂, ošetřovali poslední bolístky a těšili se na závěrečný podvečer s buřty a odměnami za celý týden vytrvalosti a statečnosti.
A v pátek po snídani už hurá domů.
Ujeli jsme s dětmi za 2,5dne 45 km, lezly po suchém vodopádu, odehnali miliony komárů a svilušek, ošetřili bolavá očíčka, pár odřenin a jeden pád z postele, opečovali pár smutných dušiček a utřeli nespočet zadků….ALE! Děti byly božíííí, statečný, báječný, veselý a děkuji za celý Cykloteam, že nám bylo dovoleno si to užít a nabýt tolik nových zkušeností. Moc děkujeme za důvěru v nás vloženou a doufáme, že jsme vaše děti ani vás, rodičové, nezklamali.
Za Dvoreček Lenka H.