Martin jede na koni
Martin jede na koni
Martin jede na koni, podkůvkama zazvoní.
Hop! Hej! Na koni, podkůvkama zazvoní...
Autor: Petra Němcová
Listí začíná být v lese více na zemi než na stromech. Když procházíme po cestičkách, šustí tolik, že se skoro neslyšíme. Ráno si na chvíli natahujeme rukavice, ale že by "Přijel bílý kůň a zalehl nám celý dvůr/Dvoreček" to zatím nevypadá. To spíš příští týden trochu zmokneme. Uvidíme. Přesto ale svatomatinská nálada už u nás vládne.
Hodně si o sv.Martinovi povídáme a čteme. O jeho životě a skutcích, legendy, pranostiky. V raních kroužcích si zpíváme svatomartinské písně. Chystáme a loupeme si oříšky do rohlíčků, sbíráme proutky na lucerničky, dlabeme dýně na slavnostní osvětlení Dvorečku, hrajeme si divadlo, vyrábíme drhla s rolničkami a zvoníme si do rytmu.
Putujeme lesem daleko a vysoko. Nad Červenou rokli, na Dračí hřbet, na místo loňského loučení s předškoláky. Cestou u vodárny sledujeme, jak se hledá voda v lese a dělá se nový vrt - je to velký rachot a zatím to hezky nevypadá, snad to bude jednou ku prospěchu. Bagry a velké stroje ale potěší a nadchnou nejednoho malého muže. Malujeme na kamínky, malůvkami zdobíme i kaštany, věnujeme se řezbářství, opravujeme si bunkr. Voníme si k pryskyřici, učíme se poznávat hlohy, brsleny a pámelníky.
Na Dvorečku nám radost dělá listí - skáčeme do něj, na konci skluzavky je z něj měkká peřina, hrabeme ho, vaří se z něj v kuchyňce. Předškoláci se věnují vizuomotorice (i tady skvěle poslouží listy), grafomotorice, osvojují si správný úchop tužky, uvolňují a chystají ruku k psaní.
Martin dobré srdce má, žebrákovi svůj plášť dá.
Hop! Hej! Srdce má, žebrákovi svůj plášť dá.
A tak jako se sv. Martin podělil s žebrákem o svůj plášť, učíme se i my dělit se a zvědomovat si, co je to dobro, které můžeme předat dál. Cítíme, že jsme si pak všichni mnohem blíž a je nám milo. Těšíme se na Svatomartinskou slavnost. Přijďte, budeme si blíž.