Mikuláš v závějích
Mikuláš v závějích
Autor: Petra Němcová, Petr Opavský
Stojí vrba košatá, hej hej koleda!
Na ní koza rohatá, hej hej koleda!
Mikuláš v závějích, Dvoreček v závějích, Praha v závějích. Zima, ach zima jak má být!
Vlaky jezdí, i když mrzne. Cestovatelské štěstí nám přeje. Ocitáme se pod sochou amerického prezidenta Wilsona - u jakého nádraží? Zasněžená Praha je kouzelná. Okrové odstíny zdiva s měděnkou a sněhem v dopoledním slunci. Adventní sen! Ve snu se odehrává většina divadelního příběhu ve Skautském institutu. Duch budoucích Vánoc konečně obměkčil Žgrlošovo srdce a Vánoční koleda mohla skončit. Hrály a zpívaly nám starší děti pod vedením paní režisérky Deákové. Srdečné osoby, která nás vřele přivítala a na rozloučenou nám dovolila si posbírat pár lesklých rekvizit. I naobědvat jsme se mohli pod teplým trámovým stropem divadla. Procházkou jsme prokličkovali mezi turisty na Královské cestě, objevovali jsme sochy na Karlově mostě. Navštívili jsme svaté Jezulátko, má zrovna fialový obleček. Tramvají na nádraží a dalším kolejovým vozidlem na Řevnice.
Konečně koulovačka! Bobovačka! Klouzačka! Sněhovoledové obrázky. Hod koulí sněhovou. Sníh ztěžkl a dělá nám starosti na jurtách i na plachtě. Ale ledové sochy z něj vznikají tak snadno! Stopujeme Mikuláše a jeho družinu. Prošli naším lesem! Praotec sociálních pracovníků. I když nežijeme v nouzi, schoval nám v lese mandarinky, abychom zažili jak příjemné je být obdarován. Bavíme se o andělech a čertech v každém z nás. Co je to dobrý skutek? Děláme je?
Zdobíme si jurtu tradiční lidovou dekorací v podobě slunce - polazem. Slovo polaziti znamená ve staro-češtině koledovati. V době zimního slunovratu a příchodu nového roku si jej vytvářeli i naši předkové. Vůně pomerančů a hřebíčků se příjemně mísí s vůní perníčků, které společně pečeme. Ladíme se na adventní slavnost.
Přišel za ní kmotr vlk, hej hej koleda!
Natahoval na ni krk, hej hej koleda!