Obleva
Obleva
Autor: Petra Němcová
Obleva. Pro někoho úleva. Pro někoho trocha smutku po sněhu a zmrzlých kalužích. V pondělí ještě rozvěsíme ledové obráky a sklouzneme se po posledních vločkách - na lopatě, na bobech, na plachtě, po nohou, po zadku, s úsměvem, s jekotem, s očima dokořán. I v blátě lze pozorovat stopy zvířat, ale ve sněhu jsou přeci jenom takové čitelnější. Stopujeme kachnu? Volavku? Nutrii? Kočku? Ptáka Noha?
Pak se příroda převlékne z bílé do hnědé a je tak trochu pocitově jaro. Talovíny a sněženky ale ještě na svých obvyklých místech nekvetou, to jsme zkontrolovali. Potkali jsme ale paní housenku a úplně malé malilinkaté mravenečky. Taky asi ucítili jaro. Vyrážíme do lesa k ohništi, pobudeme u bunkru, spolupracujeme při opravě jeho střechy, stavíme spoustu malých domečků kolem, házíme na cíl, vytváříme z kamení spirálu - nohama! Putujeme do velkého kopce, podivujeme se nad rozsáhlým oplocením u vodárny, které bohužel pohltilo i náš nejoblíbenější buk, pod kterým se tak dobře svačilo...
"Kdybysme vylezli ještě sem nahoru, mohli bychom tam skočit zvrchu."
"Podlezeme."
"Probouráme plot."
Plány i odhodlání by bylo, ale víme, že plot musíme chtě-nechtě respektovat. Výhled nad vodárnou na kopci nám spraví náladu. V jednu chvíli na paloučku tančí víly i vzniká dinosauří hnízdo pro maiasaury. Užíváme si volnost. :-)
V ranních kroužcích už zní masopustní písničky, doprovázíme je pohybem, hrajeme si do rytmu na hrnce, kyblíky a pánvičky. V jurtě hrajeme divadlo s loutkami z papíru, pexeso nás učí různá povolání, při hře Speed cups trénujeme postřeh a rychlý úsudek. Předškoláci uvolňují ruce na velikých papírech. No a v pátek... V pátek přilétají sovy! Neslyšně, ladně, důstojně. Dámy s ostrými zobáky, které umí otáčet hlavou skoro úplně dokola. Zkoušíme to, ale nám to nejde. Těší nás, milé sovy!